sobota 17. listopadu 2012

Listopadové zamyšlení

   Opět se nám blíží výročí třiadvacetileté svobody, máme tu opět 17. listopad.  Tak, jako loni i letos slýcháme hlasy o podvodu a zaprodané revoluci. A stále neslyšíme sami sebe, kteří jsme součástí toho, nač si stěžujeme tak často.






   Letošní krajské volby ukázaly, že někteří z nás se uzamkli v nostalgických vzpomínkách na jistoty normalizačního socialismu, které by chtěli zpět, ale tak, aby nepřišli o výhody nynější: to by se tak jezdilo na Západ svobodně, ale v Mecedesech, že? Někteří dokonce hřeší na svobodu a dovolávají se svobody slova pro všechny, a přitom nemají co říci, a za svobodu považují nadávky a "odvahu" být vulgární ke komukoli. Jiní asi nevědí, co činí, když říkají, že je lepší fronta na pomeranče, než fronta na pracáku. V krajských volbách zvítězila levice, a jenom o malý vlásek jsme unikli opětovné vládě komunistů. Tak malá paměť? Nebo zoufalství?

   Možná, že obojí. Naše vláda ztrácí kulturu  své politiky a svého lidství podřezávajíce si tak sama sobě větev, na které sedí. Zase to byli o volbách lidi, kteří vládu nakonec vytáhli z nejhoršího. Ale bude tato na to stále spoléhat?

   Zatímco 17.litopad 89 byl zoufalým voláním po našich nezadatelných a lidských právech, nyní bychom měli volat jako vždy  sami k sobě, po našich povinnostech. Ne, soudit že ten onen své povinnosti nedodržuje, ale my sami se vzchopit, a konečně si uvědomit, že povinnost začíná u nás samých v naší zodpovědnosti a důslednosti. Práva jsme  získali, povinnosti jsem si zatím neuvědomili. A to nás, jako společnost, nyní  stále ještě čeká.

   Neobhajujme už demokracii na náměstích, ale ve svých zaměstnáních a domovech a především ve svých srdcích. Kde začíná svoboda, přichází i povinnost s ní naložit. A tuto zodpovědnost bychom měli v sobě nadále pěstovat a budovat, protože ta je těžší, než povolávání na ulicích a volání po svržení vlád.

čtvrtek 20. září 2012

Cesty české společnosti

    S metanolovou aferou vyvstala opět fakta o úrovni naší společnosti. Jsme na žebříčku "světových pijanů" opravdu v popředí, a když se rozhlédneme po dalších atributech našeho národa, vidíme, že máme také prvenství v tom, že jsme jednou z nejateističtějších zemí na světě. Krom toho nemáme zájem, ani znalosti ve vědě a technice, a podle mé zkušenosti jsme národem dosti reptajícím a nespokojeným. Všechno souvisí se vším.

          Pokud člověk chce žít plnohodnotný a víceméně klidný život, kdy nepropadá náladám a nesnášenlivosti, závisti, zlodějině, výčitkám vůči druhým ,kdy se neuvrhá do náhradních světů alkoholem, drogami či jinými prostředky zastupujícími jeho samého, měl by vidět problém ne v ostatních, nýbrž v sobě samém. Na sobě se dá pracovat, a každý z nás tu volbu a možnost má. Je takové pěkné úsloví "Chceš-li změnit svět, změň nejprve sebe". Jenže k tomu je třeba i vidět smysl takového životního přístupu, postoje, a čistá hlava.  Většina z dnešních lidí vidí jenom osobní prospěch ( a "někteří  jsou nesmírně chudí: nemají nic - jenom peníze")  a příčiny svého něštěstí spatřuje v okolním světě. To se "lehce děje", ale nevede to daleko. Jak nebezpečné je, vzdát se zodpovědnosti za svůj život a nahradit jej zodpovědností druhých, vůči sobě! 

           Domnívám se, že  naší společnosti velice chybí spiritualita, religiozita. Proto se uchylujeme (ti, kteří tuto absenci cítí) k náhradním světům, které bez našeho přičinění levně odročí skutečnost, že člověk žije sám za sebe, a má svobodnou volbu ve svém štěstí i něštěstí. Všechno snadno a rychle, bez úsilí, k rychlému "účinku" a "cíli". Potlačené vědomí spoluúčasti na světě je příčinou. Nezájem o vědecké, humanitní i jiné obory je kompenzován  podivným trendem, s nímž se setkáváme i v inetrnetových diskusích, kdykaždý "rozumí " najednou všemu, od chovu slepic až po řízení atomové elektrárny". Sebevědomí je však na hony vzdálené tomu, čemu se říká "vědomí sebe". 

              I některá módní a nová náboženství nebo duchovní směry jsou konzumní. A  v touze po prvenství je každý sám sobě bohem, nebo on jediný Jej zná. Společenství se vytratilo, nikdo nechce být "ovcí", a tak se stává "vlkem". Přála bych si, aby se do naší společnosti i do nás samých jednotlivě vrátila ona dávná a věky prověřená náboženská kultura, kde originalita není v jedinci jako osobě, nýbrž v tom, co přináší druhým i sobě. Aby se v nás znovu probudil onen závratný obdiv k "dílu Stvořitelovu" k němuž se dotčeni šípem úžasu cítíme povoláni jako účastníci, k čemuž potřebujeme nejen znalosti a poučení, ale i trpělivost a sílu snášet svá vlastní selhávání a nedostatky za účelem dalšího zrání na velkém dějišti světa a vesmíru.

             

         

pátek 8. června 2012

Dopady Rathovy obhajoby

Není to zas až taková legrace, jak by se mohlo zdát. Okolo poslance Davida Ratha se dějí věci už pěkně dlouho.To, že národ si z něj udělal šaška, je mu jistě sice pochopitelně nepříjemné, ale bohužel to tolik  neznamená. Přesto zhudebnění jeho politováníhodného, i když chytrého ale  manipulativního projevu překonává mnohé protestsongy dnešních chvil.

Co mne však s jeho causou napadá je údiv nad reakcemi části naší společnosti.  Na jednu stranu je už delší dobu předmětem celonárodního zesměšňování a hromosvodem pro nenávist ale i humorné taškařice a anekdoty, na druhou stranu však podle nejrůznějších anket  mu lidé věří. Předvedl vskutku eskamontérský kousek na svém posledním vystoupení ve sněmovně, kde obvinil snad všechny a všechno, krom sebe, a kde se řádně politoval , a přednesl dojemný proslov k rodině, ale na druhou stranu mu nelze upřít drzost schopného a dravého člověka, kterého nezlomil ani pobyt v kritizované vazební věznici tak, aby nemohl očernit co se dalo a s úlisností samolibého člověka popřít veřejně svůj skutek. Je vskutku nepochopitelné, že se objevují lidé, jenž si všímají už delší dobu  naší zkorumpované politické scény  ovšem natolik. že v cause Rath "vylévají s vaničkou i dítě". Vláda dělá všechno špatně, tudíž  ani postih Ratha nestačí. Sám sebe pojal jako mučedníka, a lid, který si obyčejně "žádá hlavu" ji sice dostal, ale zřejmě pozdě. Už nestačí jedna hlava, ale rozkolísané společnosti z pochopitelných, ale nebezpečných  důvodů straší v hlavě ti ostatní natolik, že Rathovi - světe div se - věří! V projevu vyslovil podiv nad vydanými penězi za sledování a odposlechy neúměrné tomu, co sám "převzal", a nařkl justici z "StBáctví" a z toho, že jej řadí v přechodu k "policejnímu státu", mezi politické vězně. Natolik se opřel do okolí, že poněkud vzletně pozapomněl na to, zač je souzen. Mnozí se  v anketách a dotaznících, diskusích, tak ze strachu před další manipulací, nechali  zmanipulovat i samotným Rathem. 
Samozřejmě, že nastínil okolnosti, které jistě budou mít dohru a možná nás čekají i mnohá další skandální odhalení nebo trestní stíhání : Kéž by tomu tak bylo! Ale: není možné jenom kvůli tomu, že při  plení záhonu jsme zatím vypleli pouze kopřivu, a ne taky jetel a husí mochnu, kopřivu ponechat tam, kde je.
Donedávna jsem si myslela, že se dokáži vžít nějak možná i do vraha( typu Raskolnikova z Dostojevského Zločinu a trestu.), ve smyslu jeho potenciálních výčitek Potenciálně jsme každý nějak vinen ve smyslu ontologickém a jako takoví míváme i svědomí a snad i čest. Když je navíc někdo schopen skutkově provinění nebo dokonce zločin spáchat, má nějaké svědomí - domnívala jsem se. Ale ne, asi se už nevžiji do nikoho. Jsem zřejmě to, čemu se říká "stará škola".


čtvrtek 12. dubna 2012

Otevřený dopis ústavním činitelům


Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
paní Miroslava Němcová
předseda Senátu Parlamentu ČR
pan Milan Štěch
poslanci a senátoři
Vážená paní předsedkyně,
vážený pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení poslanci,
O Velikonoční sobotě 7. dubna zveřejnily Parlamentní listy antisemitský článek Jana Žáčka nazvaný Dali zabít Krista.
Po mnoha rozhořčených reakcích a několika podaných trestních oznámeních byl článek stažen, jeho znění je však zachováno například jako citace v reakci pana Dolejšího zde: http://www.blisty.cz/art/62944.html
Přestože znění článku na stránkách Parlamentních listů již nenajdete, znovu se touto kauzou otevřela zásadní otázka, proč se dosud Parlament České republiky nedistancoval od média, které je svými skandály proslulé. Jedním z největších bylo zveřejnění zcela vymyšleného článku s cílem poškodit romskou menšinu, jak odhalil server Romea:
Jestliže Parlamentní listy dávají prostor podvodníkům, trestaným násilníkům a extrémistům, je jistě jejich právem. Nicméně je pro mnoho čtenářů, a to i v zahraničí, zcela zavádějící název tohoto média, které budí dojem, že jde o oficiální médium Parlamentu České republiky.
Zvláštní kapitolou je pak skupina portálů sdružená pod záštitou Českého portálu o.s., který Parlamentní listy hostují a s nimiž mají mnoho redaktorů a pisatelů společných. Platforma Českého portálu je pak již jen vulgární, rasistickou a urážlivou sbírkou nenávistných textů. Nechci Vás obtěžovat citacemi a konkrétními odkazy, jistě si uděláte názor sami, podíváte-li se do archivu zmíněných portálů:http://ceskyportal.parlamentnilisty.cz//Default.aspx
Charakter Parlamentních listů a jejich odnože Českého portálu podle našeho názoru diskreditují instituce Parlamentu České republiky, a proto by bylo vhodné, aby se poslanci demokratických stran zasedající v Parlamentu od takového materiálu veřejně a jednoznačně distancovali. Věřím, že mezi našimi zastupiteli nejsou lidé, kteří by s dikcí zmíněných médií chtěli být spojováni.
Děkujeme Vám za pozornost
Za Ligu proti antisemitismu:
Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D.
Mgr. Daniel Soukup
MgA. Lucie Tóth
Ing. Lenka Hoffmannová
Ak.mal. Ivan Bukovský
Alena Radová
Mgr. Eva Knezka
Karel Navrátil
Mgr. Karel Matoušek
Gerald Turner
Ludmila Vlčková
Bc. Jarmila Flaková
Markéta Hejná
Marcela Folbrechtová
JUDr. Zuzana Wirthová
RNDr.PhDr. Michal Kubálek Ph.D.
Hana Bartošová
Mgr. Ondřej Wolf
Mirjam Kubičková
Betka Mittelmanova Zelmanovicova
Mgr. Michal Foršt
Michal Mazel
Ing. Juraj Stern
Petr Jano
Lenka Štrosová
Ing. Lukáš Peterka
JUDr. Jindřich Belling
Drahomíra Michaela Urbanová
Mgr. Šárka Grauová
Dana Kantorová
Hana Blechová
Bc. Ondrej Pelikan
Michaela Lohniská
RNDr. Jiří Pavlíček, Ph.D.
Věra Náhlíková
Lukáš Chovan
Karel Fous
Tomáš Drkula
Mgr. Filip Outrata
Anna Wagnerová
Milan Kubelka
Dan Pikálek
Karel Bubeníček
Mgr. Filip Michael Štojdl
Martin Pavlíček
Tomáš Pavlíček
František Kostlán
Anna Motlová
Ing. Martin Uhlíř, MBA
Luboš Poslední
Petra Procházková
Štěpán Benda
Pavla Vacková
Mgr. Ladislav Saul Wimmer
Mirjam M. Tydlitátová
Ing. Eugen Kukla, M.I.A.
Bohumír Smolka
Hana Svanovská
Alexandra Mostýn
Pavel Řezníček
K podpisům se připojují:
Mgr. Stanislav Hanák
Jaromír Štětina
——————-

čtvrtek 23. února 2012

Evropský institut odkazu šoa: Společné prohlášení k některým projevům antisemitismu v ČR (dokument)


Adam B. Bartoš uveřejnil na svých webových stránkách už ledacos. Jak sám uvedl, rád píše o věcech, kterým se jiní vyhýbají. V poslední době uveřejnil mimo jiné texty týkající se Židů a jejich působení v dějinách, ve společnosti, v politice, v kultuře… Protože je, jak říká, konzervativní, vychází ze starobylých, tradicí posvěcených argumentů, které mají dokázat, jak je toto působení Židů pro lidstvo zhoubné. Argumenty z Protokolů sionských mudrců a Hilsnerova procesu, konspirační mánie, tajná spiknutí, to vše zde najdeme - včetně tvrzení, že autor není antisemita, protože má mezi Židy několik dobrých přátel. Jako by stoupenci takto umanutého pohledu na svět už nedokázali vymyslet nic nového, pomineme-li Bartošovu fantazii o přijetí až milionu izraelských uprchlíků Českou republikou, k němuž má podle údajného slibu ministra zahraničí Karla Schwarzenberga dojít po rozpoutání války Izraele s Íránem.
Skutkovou podstatou Bartošových aktivit se již zabývají orgány činné v trestním řízení. Bez ohledu na jejich závěr by však neměl uniknout pozornosti politický kontext Bartošova konání. Ve svém blogu s devizou “Bůh, vlast, rodina” v rubrice “S politiky, s přáteli” publikuje Bartoš také fotografie, na nichž je zachycen s veřejnými představiteli. Je přinejmenším zarážející, že činitelé, kteří se na snímcích s Bartošem objevují, dosud nepocítili potřebu jakkoliv se distancovat od jeho protižidovské posedlosti. To se týká dokonce prezidenta republiky Václava Klause, hradního vicekancléře Petra Hájka a reprezentantů Mladé pravice. Ti, jejichž blízkostí se Bartoš chlubí, asi nejsou dostatečně informováni, byť je Bartošův blog probírán snad ve všech médiích. Ať je tomu jakkoliv, mlčením se v daném případě posunuje hranice tolerance vůči nebezpečnému a primitivnímu extrémistickému štvaní, a to bez ohledu na to, zda je jeho podtext národnostní, rasový, náboženský, politický či jiný. Má-li být toto mlčení navíc projevem respektu k občanským svobodám, k nimž bezpochyby také náleží možnost příklonu ke konzervativismu a tradicím, potom je současně třeba připomenout, kým a jak byly tyto hodnoty v minulosti zneužity a s jakými následky.
Evropský institut odkazu šoa a v něm zastoupené české organizace - Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Federace židovských obcí v ČR, Terezínská iniciativa a Židovské muzeum v Praze - vyjadřují své pobouření nad protižidovskými výroky, které Adam B. Bartoš šíří prostřednictvím svého blogu.
V Praze dne 23. února 2012
Jaroslav Šonka, ředitel Evropského institutu odkazu šoa
Tomáš Kosta, předseda správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Jiří Čistecký, místopředseda správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Jiří Kuděla, člen správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Petr Papoušek, člen správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Eva Lorencová, členka správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Michaela Sidenberg, členka správní rady Evropského institutu odkazu šoa
Jiří Daníček, předseda Federace židovských obcí v ČR
Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Dagmar Liebová, předsedkyně Terezínské iniciativy