Cesty české společnosti

    S metanolovou aferou vyvstala opět fakta o úrovni naší společnosti. Jsme na žebříčku "světových pijanů" opravdu v popředí, a když se rozhlédneme po dalších atributech našeho národa, vidíme, že máme také prvenství v tom, že jsme jednou z nejateističtějších zemí na světě. Krom toho nemáme zájem, ani znalosti ve vědě a technice, a podle mé zkušenosti jsme národem dosti reptajícím a nespokojeným. Všechno souvisí se vším.

          Pokud člověk chce žít plnohodnotný a víceméně klidný život, kdy nepropadá náladám a nesnášenlivosti, závisti, zlodějině, výčitkám vůči druhým ,kdy se neuvrhá do náhradních světů alkoholem, drogami či jinými prostředky zastupujícími jeho samého, měl by vidět problém ne v ostatních, nýbrž v sobě samém. Na sobě se dá pracovat, a každý z nás tu volbu a možnost má. Je takové pěkné úsloví "Chceš-li změnit svět, změň nejprve sebe". Jenže k tomu je třeba i vidět smysl takového životního přístupu, postoje, a čistá hlava.  Většina z dnešních lidí vidí jenom osobní prospěch ( a "někteří  jsou nesmírně chudí: nemají nic - jenom peníze")  a příčiny svého něštěstí spatřuje v okolním světě. To se "lehce děje", ale nevede to daleko. Jak nebezpečné je, vzdát se zodpovědnosti za svůj život a nahradit jej zodpovědností druhých, vůči sobě! 

           Domnívám se, že  naší společnosti velice chybí spiritualita, religiozita. Proto se uchylujeme (ti, kteří tuto absenci cítí) k náhradním světům, které bez našeho přičinění levně odročí skutečnost, že člověk žije sám za sebe, a má svobodnou volbu ve svém štěstí i něštěstí. Všechno snadno a rychle, bez úsilí, k rychlému "účinku" a "cíli". Potlačené vědomí spoluúčasti na světě je příčinou. Nezájem o vědecké, humanitní i jiné obory je kompenzován  podivným trendem, s nímž se setkáváme i v inetrnetových diskusích, kdykaždý "rozumí " najednou všemu, od chovu slepic až po řízení atomové elektrárny". Sebevědomí je však na hony vzdálené tomu, čemu se říká "vědomí sebe". 

              I některá módní a nová náboženství nebo duchovní směry jsou konzumní. A  v touze po prvenství je každý sám sobě bohem, nebo on jediný Jej zná. Společenství se vytratilo, nikdo nechce být "ovcí", a tak se stává "vlkem". Přála bych si, aby se do naší společnosti i do nás samých jednotlivě vrátila ona dávná a věky prověřená náboženská kultura, kde originalita není v jedinci jako osobě, nýbrž v tom, co přináší druhým i sobě. Aby se v nás znovu probudil onen závratný obdiv k "dílu Stvořitelovu" k němuž se dotčeni šípem úžasu cítíme povoláni jako účastníci, k čemuž potřebujeme nejen znalosti a poučení, ale i trpělivost a sílu snášet svá vlastní selhávání a nedostatky za účelem dalšího zrání na velkém dějišti světa a vesmíru.

             

         

Komentáře

  1. Ahoj, skvělé !!!!!!!!
    Srdečně zdravím, napsal jsem na Netlog.....
    jinak mám email p.herot@seznam.cz
    Měj se moc krásně !!!!!!!
    Ahojky
    Pavel

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Přátelé, komentáře i kritiky vítány, ale prosím: bez vulgarit a k věci. Děkuji.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prohlášení členů Kolegia Paměti národa k vyjádření prezidenta Miloše Zemana k zesnulému kardinálu Miloslavu Vlkovi

Prohlášení SKŽ k projevům rasové a etnické nesnášenlivosti v ČR