pátek 8. června 2012

Dopady Rathovy obhajoby

Není to zas až taková legrace, jak by se mohlo zdát. Okolo poslance Davida Ratha se dějí věci už pěkně dlouho.To, že národ si z něj udělal šaška, je mu jistě sice pochopitelně nepříjemné, ale bohužel to tolik  neznamená. Přesto zhudebnění jeho politováníhodného, i když chytrého ale  manipulativního projevu překonává mnohé protestsongy dnešních chvil.

Co mne však s jeho causou napadá je údiv nad reakcemi části naší společnosti.  Na jednu stranu je už delší dobu předmětem celonárodního zesměšňování a hromosvodem pro nenávist ale i humorné taškařice a anekdoty, na druhou stranu však podle nejrůznějších anket  mu lidé věří. Předvedl vskutku eskamontérský kousek na svém posledním vystoupení ve sněmovně, kde obvinil snad všechny a všechno, krom sebe, a kde se řádně politoval , a přednesl dojemný proslov k rodině, ale na druhou stranu mu nelze upřít drzost schopného a dravého člověka, kterého nezlomil ani pobyt v kritizované vazební věznici tak, aby nemohl očernit co se dalo a s úlisností samolibého člověka popřít veřejně svůj skutek. Je vskutku nepochopitelné, že se objevují lidé, jenž si všímají už delší dobu  naší zkorumpované politické scény  ovšem natolik. že v cause Rath "vylévají s vaničkou i dítě". Vláda dělá všechno špatně, tudíž  ani postih Ratha nestačí. Sám sebe pojal jako mučedníka, a lid, který si obyčejně "žádá hlavu" ji sice dostal, ale zřejmě pozdě. Už nestačí jedna hlava, ale rozkolísané společnosti z pochopitelných, ale nebezpečných  důvodů straší v hlavě ti ostatní natolik, že Rathovi - světe div se - věří! V projevu vyslovil podiv nad vydanými penězi za sledování a odposlechy neúměrné tomu, co sám "převzal", a nařkl justici z "StBáctví" a z toho, že jej řadí v přechodu k "policejnímu státu", mezi politické vězně. Natolik se opřel do okolí, že poněkud vzletně pozapomněl na to, zač je souzen. Mnozí se  v anketách a dotaznících, diskusích, tak ze strachu před další manipulací, nechali  zmanipulovat i samotným Rathem. 
Samozřejmě, že nastínil okolnosti, které jistě budou mít dohru a možná nás čekají i mnohá další skandální odhalení nebo trestní stíhání : Kéž by tomu tak bylo! Ale: není možné jenom kvůli tomu, že při  plení záhonu jsme zatím vypleli pouze kopřivu, a ne taky jetel a husí mochnu, kopřivu ponechat tam, kde je.
Donedávna jsem si myslela, že se dokáži vžít nějak možná i do vraha( typu Raskolnikova z Dostojevského Zločinu a trestu.), ve smyslu jeho potenciálních výčitek Potenciálně jsme každý nějak vinen ve smyslu ontologickém a jako takoví míváme i svědomí a snad i čest. Když je navíc někdo schopen skutkově provinění nebo dokonce zločin spáchat, má nějaké svědomí - domnívala jsem se. Ale ne, asi se už nevžiji do nikoho. Jsem zřejmě to, čemu se říká "stará škola".